Po měsící nepravidelných nálad,jsem přišla na jednu věc . A to je ta, že pokud máte kdekoliv super kolektiv jde všechno  líp. Jak jsem už psala, nastoupila jsem na novou školu. Nový lidi, nový učení, vlastně nový všechno.  Bála jsem se toho víc ,než můžu dát najevo. Ale stal se zázrak. Po základní škole,plný stresu a nenávisti k určitým lidem, jsem nastoupila snad do toho nejlepšího kolektivu lidí, co jsem si mohla přát. 

                                   Zjistila jsem ,že i přesto,že je ta škola těžká víc,než jsem předpokládala,mám velkou motivaci a to právě je. Než mi tohle všechno docházelo,měla jsem kolem sebe moc lidí ,kteří mě držely při "smyslech" a nedopustily ,abych jen ze strachu odešla na jinou školu. A ted jsem jim moc vděčná. Sice jsem terpve na začátů,ale doufám že docílím aspoň průměrných známek.

                              Ze začátku,jsem si nedokázala připustit ,že  bych na té škole strávila,ještě pár hodin na víc. Ale ted? Jsem štastná z každého dne,kdy můžu sedět v zadní lavici se super lidmi a být součástí  hodiny. S mými myšlenkovými pochody musím uznat,že někdy vypadám ,že bych už nejradši odešla a už se nevrátila ,ale děkuju všem co mě zatím drží a i přesty všechny  ošklivý známky tu furt jsem.
Jediný co mě zatím mrzí,je že si nejsme tolik blizký a nemám vedle boku tu svojí pravou kamarádku jakou jsem měla na základní škole, ale doufám,že se to časem napraví .
Ale i přesto na moje zážitky za základce nezapomenu a budu vzpomínat hlavně v dobrým.