My thoughts

Zas a znova. Čas mi hrozně moc utíká. Víc než bych sama chtěla. Nestíhám všechno co chci. Nesoustředím se na věci co mě baví nebo naplňují . Vlastně nedělám nic. Ráno se probudím, jdu do školy a zase můžu jít ze školy domů. Tam mě čekají každodenní povinnosti a občas stihnu jít i ven. Pokud teda mám náladu. Ale to hlavní jsem ztratila. Ztratila jsem ten můj jediný koníček co jsem za svých  15 let měla.  Čím jsem starší, tím víc mi dochází jaký následky to vlastně mělo. A nebudou to jenom ty fyzický. Ta radost z dobré smeče. Skvělýho podání nebo bloku. To prostě už necítím. A tak moc mi to chybí.  Hlavně teda ta kolektivní radost. Kdy jsme na sebe byli všichni hrdý navzájem. Vlastně mi to zaplňilo celej můj volnej čas a ikdyž jsem si občas  stěžovala jak nemůžu s přátely ven , opravdu jsem do poslední chvíle nevěděla jak moc to mám ráda . A ted lituju toho,že jsem někdy měla tu drzost přemýšlet vůbec o tom ,že mě to nebaví ,nebo tak něco.                   Říkejte si co chcete. Kli

Po dnešní zkušenosti v Německu, mi příjde,že bych se tu angličtinu a němčinu opravdu měla naučit . Dokud nemluvíte vy ,je to všechno v pohodě,ale jak příjde řada na vás... to je teprve peklo. V tu chvíli vím,co nastane a žádná smyslu plná věta ze mě určitě nevypadne . Takže, pokud jste na tom špatně jako já doporučuju vám se to fakt učit. Protože když s někým pak mluvíte uprostřed obchodního centra a modlíte se, aby jste nikomu neodkejvali nějakou klientskou spolupráci či smlouvu k tarifu, není ůplně gut.   Ale co si budeme,radši budu vypadat jako totální blbec u kasy nebo v kabince, než abych si neodnesla domů taštičku totálních volovin. Ale třeba dojdu k úspěchu a v budoucnu  z Primarku pojedu už bez toho ,abych se tam bále jet znovu s pocitem,že tam narazím na stejnou pokladní . Protože má němčina obsahuje spíš gesta . A aby nebyli tolik náročný nejradši kejvu hlavou od shora dolů. Jo a abych nezapomněla . Taky ráda děkuju . Ano, danke mi prostě jde