My thoughts

Často sedím jentak s prázdnou hlavou doma a koukám se po pokoji. Jsem ten typ člověka,co musí mít pokoj takovej jakej je uvnitř. Nevím jestli je to divný,ale mám potřebu tyhle věci vypouštet ven a neustále si je připomínat. Nestane se mi totiž jen jednou ,že se sama v sobě začínám ztrácet a nedokážu si představit,že bych tohle všechno kolem sebe neměla. Mám kolem sebe plakáty  mého oblíbeného fotbalového týmu, fotky přátel , rodiny a veškerý blbůstky co mi připomínají zážitky u kterých jsem se do nekonečna smála.                                      Musím uznat ,že já se směju často a dost lidí mě tak i charakterizuje,ale taková můžu být ,ale i nemusím být pořád. Málo lidí se zamýšlí nad tím,jestli třeba když příjdu domů jsem jednoduše spokojená. Nedá se říct,že bych nebyla doma spokojená,ale často tu prožívám né úplně skvělý chvíle. Když se člověk zaposlouchá do hudby a prostě jen kouká do tmy a v hlavě mu běhají myšlenky jak na běžícím páse, né vždycky je mu do úsměvu. Neříkám,ž

Hi, jsem tu nová,napadlo mě,že pár myšlenek bych ráda vypustila tady. Ať se jedná o mé životní priority nebo jenom o to,že někdo vydal nové album ,chci se o tom s vámi jenom jednoduše podělit .                    Spousta lidí mi říká Lili, sice se tak nejmenuju,ale hrozně se mi to líbí tak proč ne. Začala jsem chodit na školu,kterou jentak jednou zadní určitě nedám. Je to teda konkrétně zdrávka,obor masér. Asi jste si každej prošel tou situací , kdy stojíte před otevřenou budoucností a nějak nevíte jaký dveře otevřete. Sice jsem nastoupila na zdrávku,ale sama ještě nevím,jestli to byla ta správná cesta. Co si budeme, v 15 vědět co chci dělat dalších půl století není úplně reálný. Kort když jsem v pubertě. A ten kdo to nezná, za pár let určitě pozná a chci vám jen říct, že se toho nemusíte bát. Možností v životě budete mít stovky a tahle je jenom jedna z mnoha a tak se nemusíte bát riskovat.