Často sedím jentak s prázdnou hlavou doma a koukám se po pokoji. Jsem ten typ člověka,co musí mít pokoj takovej jakej je uvnitř. Nevím jestli je to divný,ale mám potřebu tyhle věci vypouštet ven a neustále si je připomínat. Nestane se mi totiž jen jednou ,že se sama v sobě začínám ztrácet a nedokážu si představit,že bych tohle všechno kolem sebe neměla. Mám kolem sebe plakáty mého oblíbeného fotbalového týmu, fotky přátel , rodiny a veškerý blbůstky co mi připomínají zážitky u kterých jsem se do nekonečna smála. Musím uznat ,že já se směju často a dost lidí mě tak i charakterizuje,ale taková můžu být ,ale i nemusím být pořád. Málo lidí se zamýšlí nad tím,jestli třeba když příjdu domů jsem jednoduše spokojená. Nedá se říct,že bych nebyla doma spokojená,ale často tu prožívám né úplně skvělý chvíle. Když se člověk zaposlouchá do hudby a prostě jen k...