Zas a znova. Čas mi hrozně moc utíká. Víc než bych sama chtěla. Nestíhám všechno co chci. Nesoustředím se na věci co mě baví nebo naplňují . Vlastně nedělám nic.
Ráno se probudím, jdu do školy a zase můžu jít ze školy domů. Tam mě čekají každodenní povinnosti a občas stihnu jít i ven. Pokud teda mám náladu. Ale to hlavní jsem ztratila. Ztratila jsem ten můj jediný koníček co jsem za svých  15 let měla.  Čím jsem starší, tím víc mi dochází jaký následky to vlastně mělo. A nebudou to jenom ty fyzický. Ta radost z dobré smeče. Skvělýho podání nebo bloku. To prostě už necítím. A tak moc mi to chybí.  Hlavně teda ta kolektivní radost.


Kdy jsme na sebe byli všichni hrdý navzájem. Vlastně mi to zaplňilo celej můj volnej čas a ikdyž jsem si občas  stěžovala jak nemůžu s přátely ven , opravdu jsem do poslední chvíle nevěděla jak moc to mám ráda . A ted lituju toho,že jsem někdy měla tu drzost přemýšlet vůbec o tom ,že mě to nebaví ,nebo tak něco.
                  Říkejte si co chcete. Klidně mi řekněte ,že to moc prožívám. Ale já aspon budu vědět, že zrovna vy ,jste byli ti co tohle necítili. Co neměli tu lásku k něčemu co ho naplňovalo . A upřímně vás lituju ,protože je to něco neskutečného.
                 Obdivuju lidi co dělají co je baví. Můžu je mít sebevíc nerada . Nemuseli mi vubec sednout. Ale to co dělají . To ,že se věnují svému " srdci" ,svým koníčkům naplno to je to ,co na nich mám ráda.
               A tak jestli právě ty jseš ten, kdo má tréninky od ráda do večera. Nechodíš s přátely ven tolik jak by oni chtěli. Ale z celého srdce to miluješ. Zahod myšlenky o tom ,jak asi nejsi super kamarád. A soustřed se jenom na sebe. Protože lidi jako já tu s tebou budou i přesto,že se jím nevěnuješ tolik jak by oni chtěli.

Jinak, tady vám pro připomenutí ukážu  menší vzpomínku, na tu super dobu. A jestli tohle čte někdo, kdo byl v tu dobu semnou v týmu. Děkuju vám za ty super roky . Byla jste moje 2. rodina.