Možná vám to bude připadat  ,že jsem spadla na hlavu,ale stalo se vám někdy ,že jste měli sebevíc krásnej den,ale po tom celým dnu jste prostě najednou padli do neskutečných myšlenek,spíš plného smutku?
                                       Dneska jsem měla fakt jeden z těch lepších dnů. Nebyla to žádná maturita,protože do ní mám daleko. Ani novej člen rodiny. Ale prostě jen super den s ještě lepším člověkem. Kdy se prostě akorát prosmějete celý odpoledne až do večera. Kdy je vám prostě jednoduše dobře a na tich pár hodin vypnete. Pak jenom stojíte na tom nádraží a těšíte se na další den ,jenom kvůli těm pár hodinám dobrého pocitu.
                                   Ale asi mi to moc dlouho nevydrželo,protože ted sedím u pc a píšu sem. Musím uznat ,že jsem píšu spíš když mám tu špatnou náladu. Sice nevím proč,ale asi mi je pak ve finále o trošku líp. No budu pokračovat,tam kde jsem skončila. Asi mi možná někdo rozumíte. Tyhle chvíle jsou něco jako droga. Tak neskutečně se máte dobře,ale když to nemáte uplně se skvěle necítíte.
Tak blízko mám vždycky cíl a tak velkou překážku. Někdy jí přeskočím levou zadní a někdy zase špatně vstávám  s odřeným nosem od toho tvrdého betonu.
                                Jenomže ted to není tak snadnej úkol. Do toho všechno okolo, škola, každodenní "starosti" a nepříjemnosti. Ráda bych poznala kdo vlastně jsem. Jaký mám pritority. Jaký názory, zájmy, koníčky a sny.. nepříjde mi že je na tohle všechno čas. Když už se ve 14 máte rozhodovat co chcete dělat další zbytek života,tak nějakou tu představu by jste měli mít. A pokud ne.. jsme na tom sakra moc podobně. Protože já se ještě nenašla a věřte tomu, že bych ráda byla ta, která jsi jde za svým snem!!