Přeskočit na hlavní obsah
  • Často sedím jentak s prázdnou hlavou doma a koukám se po pokoji. Jsem ten typ člověka,co musí mít pokoj takovej jakej je uvnitř. Nevím jestli je to divný,ale mám potřebu tyhle věci vypouštet ven a neustále si je připomínat. Nestane se mi totiž jen jednou ,že se sama v sobě začínám ztrácet a nedokážu si představit,že bych tohle všechno kolem sebe neměla. Mám kolem sebe plakáty  mého oblíbeného fotbalového týmu, fotky přátel , rodiny a veškerý blbůstky co mi připomínají zážitky u kterých jsem se do nekonečna smála.
  •                                      Musím uznat ,že já se směju často a dost lidí mě tak i charakterizuje,ale taková můžu být ,ale i nemusím být pořád. Málo lidí se zamýšlí nad tím,jestli třeba když příjdu domů jsem jednoduše spokojená. Nedá se říct,že bych nebyla doma spokojená,ale často tu prožívám né úplně skvělý chvíle. Když se člověk zaposlouchá do hudby a prostě jen kouká do tmy a v hlavě mu běhají myšlenky jak na běžícím páse, né vždycky je mu do úsměvu. Neříkám,že bych se venku smála a nebylo to upřímný, naopak mám tu pár lidí ke kterým se ráda vracím,protože mi zpříjemnují veškerej můj volnej čas ,ale ty večery úplně nejsou takový jaký bych chtěla.
  •                                    Přes ten den ,si nějak neuvědomuju věci ,který by mě měli napadnout hned v tu chvíli. Není to o tom,že bych se nějak špatně rozhodovala. Ale přemýšlím o tom až s hromadou jiných myšlenek a asi si dokážete představit jakej je to nátlak starostí. Víte, někteří spíše starší si budou ťukat na čelo... kdo je v mým věku moc dobře zná ty kecy " prosimtě, co ty máš za starosti" . Ono úplně nejde o to co každej den děláš, nebo prožíváš, spíš jak se v tom cítíš a jak to bere tvá hlava, duše.. nebo jak to nazvat. Každej člověk je jedinečnej a to s ním i psychika a různé věci kolem. To jednoduše poznáte u menších dětí, někteří brečí že jím nekoupíte lízatko ještě dalších 15 minut a druhej se s tím prostě nějak smíří. Okay ,to byl vcelku blbej příklad ,ale snad si rozumíme. Tenhle myšlenkovej pochod vlastně ani nevím kam vede, ale možná vám to u pár vět donutí přemýšlet a nebo se mnou budete souhlasit.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tenhle článek bych chtěla věnovat lidem,který opravdu miluju. Nemyslím tím partnerskou lásku,ale tu přátelskou a nebo rodinnou. Když už jsme u toho slova MILOVAT .. co si pod tím představíte vy? Lidi jdoucí po městě a držící se za ruce? Protože tohle je jedna malá mušle v moři zabírající pojem tohodle slova. Já totiž můžu z celého srdce říct,že miluju hudbu,tanec a taky tu skvělou atmosféru fanoušků na fotbale. Vánoční ozdoby, pomerančový čaj, bílou čokoládu a moje PŘÁTELÉ. Nemyslím tím ty, se kterými občas zajdu ven, pokecám a možná u nich i přespím. Ale ty co mě vyslechnou a já cítím,že mi rozumí. Mohla bych se přeci svěřit i 6leté holčičce ,ale v duši budu furt plná tich puberťáckých starostí. Jsem ten typ člověka ,který  musí mít u kamaráda  aspon 80% chápavost. Možná proto miluju právě ty co jsou na tom vlastně podobně. Lidičky moje, kolikrát bych za vás dala i ruku do ohně. Achjo,tohle je tak stereotypní věta. Že přestala mít i význam . Přála bych všem mít kolem sebe lidi
Okomentovat
Další informace
Zas a znova. Čas mi hrozně moc utíká. Víc než bych sama chtěla. Nestíhám všechno co chci. Nesoustředím se na věci co mě baví nebo naplňují . Vlastně nedělám nic. Ráno se probudím, jdu do školy a zase můžu jít ze školy domů. Tam mě čekají každodenní povinnosti a občas stihnu jít i ven. Pokud teda mám náladu. Ale to hlavní jsem ztratila. Ztratila jsem ten můj jediný koníček co jsem za svých  15 let měla.  Čím jsem starší, tím víc mi dochází jaký následky to vlastně mělo. A nebudou to jenom ty fyzický. Ta radost z dobré smeče. Skvělýho podání nebo bloku. To prostě už necítím. A tak moc mi to chybí.  Hlavně teda ta kolektivní radost. Kdy jsme na sebe byli všichni hrdý navzájem. Vlastně mi to zaplňilo celej můj volnej čas a ikdyž jsem si občas  stěžovala jak nemůžu s přátely ven , opravdu jsem do poslední chvíle nevěděla jak moc to mám ráda . A ted lituju toho,že jsem někdy měla tu drzost přemýšlet vůbec o tom ,že mě to nebaví ,nebo tak něco.                   Říkejte si co chcete. Kli
Okomentovat
Další informace
Po dnešní zkušenosti v Německu, mi příjde,že bych se tu angličtinu a němčinu opravdu měla naučit . Dokud nemluvíte vy ,je to všechno v pohodě,ale jak příjde řada na vás... to je teprve peklo. V tu chvíli vím,co nastane a žádná smyslu plná věta ze mě určitě nevypadne . Takže, pokud jste na tom špatně jako já doporučuju vám se to fakt učit. Protože když s někým pak mluvíte uprostřed obchodního centra a modlíte se, aby jste nikomu neodkejvali nějakou klientskou spolupráci či smlouvu k tarifu, není ůplně gut.   Ale co si budeme,radši budu vypadat jako totální blbec u kasy nebo v kabince, než abych si neodnesla domů taštičku totálních volovin. Ale třeba dojdu k úspěchu a v budoucnu  z Primarku pojedu už bez toho ,abych se tam bále jet znovu s pocitem,že tam narazím na stejnou pokladní . Protože má němčina obsahuje spíš gesta . A aby nebyli tolik náročný nejradši kejvu hlavou od shora dolů. Jo a abych nezapomněla . Taky ráda děkuju . Ano, danke mi prostě jde
Okomentovat
Další informace