Zdravím všechny ,kteří si udělali čas si trošku počíst moje myšlenkové pochody. Mé víkendy jsou ted trošku jiné, než do ted byly. Můžu po 15 letech vytáhnout nožičky z mého rodnného městečka. Je to čerstvá novinka, takže radši ještě zaklepu na zoubky. Každopádně účel toho proč vám to vlastně píšu je ten, že jsem ted pár víkendů nebyla zavřená v pokoji. Což je pro mě sakra super příležitost nebýt v té trvalé úzkosti a smutku. První víkend jsem byla strašně nadšená a ani jsem se nestihla do úterý probudit z toho hezkého prožitku. Ale zase jsem se zklamala. Nedošlo mi , že ty stavy jsou vlastně 24/7 a jeden víkend nenahradí celý týden. Od malinka nás rodiče vedou ke sportu, herectví , zpěvu či tanci. Musím uznat , že každý rodič se vyblbne na svém prvorozeném trošku jinak. Ale vedou nás určitým cílem. Někteří u toho vydrží klidně až do dospělosti , druzí se v tom třeba ani nenajdou . A pak je tu pár lidí ,kteří prostě nemohou. A já jsem jedna z nich. Nechci si stěžovat, ale